Naše horská chata byla velmi přátelská. Vařili zde 2 kuchaři, řekněme kuchařský manželský pár, špičkově. Vařili zdarma, z českých surovin. Na rozdíl od krkonošských horských chat je přikázáno, jídlo od snídaně, která je částečně formou švédského stolu, odnášet sebou do hor. V Krkonoších je to zakázáno. Na chatě jsme taky měli bufet v českých cenách. Taktéž i v autobuse, který nás navážel k začátkům výstupů.

Všimnul jsem si, že loni si každý poručil vysokohorské cílové pivo, za 5–8 EUR na italské, nebo rakouské horské chatě, letos každý hodil z autobusu za 20 Kč plechovku do batohu a nesl si ji sebou. Asi paštikáři. Ale ono ty piva, Italská, Rakouská, 12 x dražší, zas tak moc dobrá nebyla. Ty horské chaty proti loňsku taky něco zdražily. Piva, Pizzy, kávy zatím ne. Americano pořád za 2,50 EUR.

Večer před tůrou byla bouřka. Tu se sklenicí vína s profesionálním nadšením z balkonu penzionu sledoval pilot Milan. Říkám mu: "Je to hezké? Ještě nádhernější to musí být z letadla: tak vlítnout do mraků," Milan ale oponoval: "To by bylo asi tak poslední, co bych na větroni viděl. Stoupavé proudy 50 m/s za sekundu by mi ulámaly křídla a vynesly mne 9 - 10 km vysoko a tam bych zmrznul. Minus 40 až minus 50 °C. Velké stoupavé proudy jsou i kolem jezer, když tam lítám. " Proto kolem Uherského Hradiště letos téměř vůbec nepršelo. Až postaví přehradu ve Vlachovicích, za 5 miliard Kč, nebude pršet ani ve Valašských Kloboukách, stejně jak neprší v Kalifornii, když těch velkých přehrad postavili 28. Pro počasí je mnohem vhodnější spousta malých jezer a rybníků než projekty socialistické velikosti.

Ještě nám sdělovali, že se musíme pohybovat minimálně ve 4členných skupinkách. Těžko někoho potáhnete ve 2členné skupince. A že se máme bát bouřek. Horští vůdci vždy rychle prý prchají z hor, když přijde bouřka.

Druhý den jsem takto vystrašen vyrobil všechny chyby. zůstal jsem sám, v neznámém terénu, hledaje polovinu ztracené hůlky, bez mapy a vodorovně ke mně se valily bouřkové mraky. A pod nimi se na mne valila tma! Zvláštní pocit, když vám takhle v poledne, fouknutím větru v okamžiku, ze slunného dne, sice po hodinové výstraze hromů, vypnou světlo. Pak mne to kroupovalo, ošlehávalo větrem a tak, běžné zážitky. Měl jsem sice pláštěnku, leč nový batoh, který byl asi 10 cm zespod vodo nepropustný, čímž došlo k tomu, že jsem na zádech nesl kyblík vody a v něm utopený foťák. Vodu jsem proudem vyléval i z bot. Na chatu jsem došel pěšky sám, ostatní nedlouho po mně dojeli autobusem se sběrného bodu. Z bot jsem vyléval vodu jako z konvičky. A to jsem měl pláštěnku. Byl jsem tak naštvaný, že jsem měl chuť jet domů. Foťák je v opravně ještě dnes. Hůlky se rozpadaly, asi byly z nějakého supermarketu, batoh působil jako kýbl na vodu, boty byly zaplavené, foťák utopený. Mobil jsem měl naštěstí uložen ve vyšší části batohu v mikrotenovém sáčku. Ale jinak to byl zajímavý vysokohorský zážitek. Ostatní skupiny se poschovávaly různě po maštalích a horských chatách.

Inu, v horách nerozhoduje výška hor. Maléry, blesky, kroupy a voda s větrem si Vás mohou najít všude.

Autor: Ing. Pavel Sýkora
Zdroj: www.masterenergy.cz

Související články:
Dolomity - 1. díl
Dotace na rekreaci v Krkonoších