Ale jsou taky nádherné. Ideální výhledy do kalendářů, prospektů, na fototapety, obrázky jako v pohádce. Dolomity jsou asi 15 x větší než Vysoké Tatry. Dají – li se Tatry projít za týden, tedy, zde to máte na 15 let týdenních dovolených. Proto se Dolomity často stávají "doživotní láskou." Neuvidíte zde stejný pohled 2 x.
Připadá mi, že je zde mnohem méně atrakcí, kolem horských chat, než v Krkonoších. V Dolomitech je nepotřebují. Není nutno vymýšlet program pro hosty, program dávno připravila příroda. Těch ferrat, horských stezek, výhledů, jezer, potoků a vodopádů, co tam je, se nedopočítáte. A k tomu spousta artefaktů, bunkrů, střílen, chodeb, vojenské techniky z 1. světové války, zde nazývané Velké války. Boje zde byly urputné, nejvíce asi v pohoří Tiffany. Padlo zde 180 000 vojáků na obou stranách. Velká část ovšem nezemřela na válečná zranění, ale na podchlazení, hladem nebo se zřítili. Bylo zde nasazeno hodně lidí z Moravy.
Příroda je krásná, ale drsná
Je nutno dávat velký pozor. Příroda je krásná, ale drsná, počasí se mění i několikrát za den. Je zde ovšem spousta věcí zdarma. Parkování pro autobusy zdarma je samozřejmostí, autobusová doprava je zde zvýhodňována. Ovšem velmi často je zdarma i parkování pro osobní auta.
V Tatrách je zpoplatněno vše, včetně nutných horských vůdců, v polské části Tater je zpoplatněn i samotný vstup do Tater. Tatry jsou malé, lidí je tam moc, i medvědů je tam moc, v Dolomitech je to opačně. Tatry jsou nádherné. Dolomity jsou úžasné. Z Prahy jsou Dolomity jen o hodinu vzdálenější než Tatry.
I letos se mi tam podařilo, ve skupině 58 lidí, dostat, do těch Dolomitů. Je to super společnost a měli jsme skvělého horské vůdce, Kamila. Měli. " Časy jsou zlé, Kamile", řekl klasik. Ale Kamil později zmizel beze stopy a bez náhrady, v horách.
Trasy
Hned v neděli jsme kvůli sesuvům, a těch letos bylo hodně, museli měnit trasy. Šlo se na cesty, vrcholky hor, kolem Svaté Magdalény. Dříve zde bylo Rakousko – Uhersko, dnes Itálie. Proto se zde spíše domluvíte Německy. Náš horský vůdce vždy nakreslí několik tras do map. Černobílých map, jinou vám nedá, aby vás nevystrašil. Od nejlehčí žluté, přes růžovou, zelenou až po nejtěžší modrou. Další den jsme si dali klasiku, ikonu Dolomit, Drei Zienen, a v tomto výstupovém dni si náš Horský vůdce vyvolil nejlehčí žlutou trasu, a pak jsme ho i s jeho skupinkou několik dní neviděli. Lehká žlutá trasa může být zatraceně těžká, nebo se může zkomplikovat. Inu, Velehory. Nutno nepodceňovat. Nevadí, starého vůdce jsme degradovali v nepřítomnosti, zvolili nového horského vůdce, řádně to oslavili - "Král je mrtev, ať žije Král," a další den jsme jeli do Sextenských Alp, jež jsou větší než Tatry.
Kousek pod městečkem Sexten Sesto jsme zastavili a vystoupili z autobusu u hotelu. Nad hotelem je nikde v mapách neznačená výcviková skála. Feraty A, B i C obtížnost. Ideální pro začátečníky a děti. Mezi skálami lana ocelová, jako lávky. Nad skálou množství bunkrů.Vyšplhali jsme si na vrchol Croda Soa i Colesi , i feratty tam byly, a na chatu na kafé kafé Rifugio Antonio Berti jsme si zašli. Tady si dával kafé i Papež Jan Pavel II.
Passo Falzarego a ferata Col dei Bos
Ve středu, to byl nejnádhernější den výpravy do Dolomit: Passo Falzarego + ferata Col dei Bos. To je nádhera, tam by se vyplatilo jet i na víkend. Ferrata je náročnější, je zábavná i pro zkušenější, je dlouhá, 2 hodiny minimálně, zvládnou ji i absolutní začátečníci. Ferrata vede na blízkou horu, 2700 m. n. m. Nahoře je dobové opevnění z Velké Války. Jsou tam i dělostřelecké granáty, šrapnely, zákopy, bunkry i vojáci v dobových uniformách s původními zbraněmi. vnitřkem hory je prokopaný tunel, zpět do průsmyku. Za Velké Války zde byla nemocnice s kapacitou asi 3000 lůžek. Překvapil mne mundůr vojáků z Velké Války, se kterými jsem se fotil. Měli to ušito z filcu. Zkušenější Alpinisté říkají, že goretex funguje do minus 12 °C, pak zmrzne. A pak si prý Alpinisté rádi kupují boty filcové od domorodců.
Trhanec
Nahoře na skále v restauraci pil a jedl kdo chtěl, co chtěl. Vyhlášená specialita je Trhanec. Německy Kaiserschmarren. Ten vznikl omylem, jako nepovedený roztrhaný lívanec. Kuchař to upravil na talířek a řekl: "servírujte císaři." A Rakouská specialita byla na světě. Další specialitou je "Jogurt und gelato", to může být dokonce zdravé na klouby, nebo Strudel. Je prý z jiného těsta než štrůdl.
Ti rychlejší z nás, jako třeba TOM, s k této modré trase přibrali ještě žlutou.
Piza da les Diesc
Ve čtvrtek jsme si dali městečko Badia - Abtei – vrchol se jmenoval Piza da les Diesc (3026m). To nejnáročnější si tam vylezli. Zažili originální vysokohorskou bouřku. Vítr tam byl tak silný, že odložené batohy museli zatížit kamením. Nešlo tam vůbec chodit, ani dýchat. My, kteří jsme nebyli tak odvážní a před bouřkou se ukryli do hospody, jsme obdivovali rodinky svišťů, kteří tam bydleli na sjezdovce a hostům – Němcům jsme vysvětlovali, že v tomto Italském koutě jsme tady doma, protože to bylo přece naše Rakousko – Uhersko.
V pátek jsme si dali vrcholy vedle Kronplatzu. To je v zimě velmi známé lyžařské středisko. Je zde 115 km sjezdovek, nebo vleků. Je zde obrovský zvon odlitý z děl všech států, které se Velké Války účastnily. Plzeňský Škodovka tehdy byla největší zbrojovka v Rakousko Uherském císařství. Používaly se zde granáty ráže až 800 mm, výška asi 1,4 m, dostřel 5 km. Na Kronplatzu chovají vedle Horské chaty i pstruhy.
Po Velké válce, do níž se Itálie zapojila asi až v roce 1916, aby získala území, tak získala část Rakouských Dolomit. Alpy jsou nádherné. Byli zde s námi i 70 letí senioři a celkem jim to dobře šlapalo. Choďme, dokud můžeme. Je to zdravé. Jak říkal strýc Luďa - "furt chodím jako turista po horách, aby mne doma smrtka nezastihla. Nejsem pro ni doma." Něco na tom bude.
Autor: Ing. Pavel Sýkora
Zdroj: www.masterenergy.cz
Související články:
Dotace na Rekreaci v Krkonoších