Výhodou takto zvolené trasy je mimo jiné to, že celou cestu jdete v poklidu z kopce. A taky na konci naší cesty je možnost se někde snáze občerstvit než na Pražské Hradu.

Královská cesta pozpátku

Královská cesta původně spojovala dvě důležitá královská sídla. Králův dvůr, který stál na místě dnešního Obecního domu, kde procházka začíná, a Pražská hrad, kde končí. Tato cesta byla pojmenována podle korunovačních průvodů českých králů a královen, které se tudy ubíraly. Trasa začínala v Králově dvoře, někdejším měšťanském sídle českých králů u dnešní Prašné brány (na místě dnešního Obecního domu). My tu budeme naši procházku naopak končit.
Doporučuji dojet metrem na zastávku Malostranská. Naše procházka začne výšlapem po Starých zámeckých schodech k Pražskému Hradu.

Staré zámecké schody

Staré zámecké schody vedou od předhradí Pražského hradu. Schody zde byly vybudovány již někdy v 16. století. V současné době tvoří Staré zámecké schody 121 schodů. Tato komunikace rekonstruována v letech 1835 – 1837. Název Staré zámecké schody je oficiálně používán od roku 1829. Staré zámecké schody jsou po obou stranách lemovány zdmi. Patří mezi nejromantičtější místa v Praze. Mimo jiné inspirovaly písničkáře Karla Hašlera k napsání písně „Po Starých zámeckých schodech“.

Pražský hrad

Podle Guinessovy knihy rekordů je Pražský hrad největším souvislým hradním komplexem na světě. Rozkládá se na ploše téměř 70.000 m² ( je 570 m dlouhý a 130 m široký). Je také zapsán v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Pražský hrad byl založen pravděpodobně již kolem roku 880 knížetem Bořivojem z rodu Přemyslovců. Hrad tvoří rozsáhlý soubor paláců a církevních staveb rozmanitých architektonických slohů - od románských staveb z 10. století přes gotické úpravy 14. století, zásahy známého slovinského architekta Josipa Plečnika v období 1. republiky po nejnovější úpravy z konce XX. století.

Střídání stráží na Pražském hradě je v letní sezóně každou celou hodinu a to mezi 5. až 24. hodinou a v zimní sezóně 6. až 23. hodinou. Ve 12 hodin je střídání stráží s fanfárami a výměnou standarty na I. nádvoří

Součástí hradu je Katedrála svatého Víta, kde jsou například uloženy české korunovační klenoty nebo pochováni mnozí čeští vládci.

Katedrála sv. Víta

Zde bylo završení celé Královské cesty a korunovace krále. Práce na této nejvýznamnější dominantě města začaly v r. 1344 na příkaz Karla IV. Prvním architektem byl Francouz Matyáš z Arrasu, po jeho smrti pokračoval Petr Parleř. Chrám má však čtyři etapy výstavby. První je už v 10. století, kdy zde byla postavena románská rotunda, poté v 11. století Bazilika a ve 14. století gotická katedrála. Dnešní podoba pochází až z přelomu 19. a 20. století, kdy byla katedrála dostavěna. Důkazem tak pozdní dostavby nám může být okno od Alfonse Muchy z 20. století. V podzemí můžete shlédnout hrobku, kde je uložen nejen Karel IV., ale i jeho čtyři ženy a ostatní králové. Chrám je ukázkou všech českých architektonických stylů.Po ulici Ke Hradu se vydáme směrem k Nerudově ulici.

Nerudova ulice

V domě č.47 U Dvou slunců vyrostl a pracoval spisovatel Jan Neruda. V roce 1895 umístěna pamětní deska Jana Nerudy. Až do roku 1770, kdy bylo zavedeno číslování, byly pražské domy označovány domovními znamení. Domy na Nerudově ulici vynikají právě těmito domovními znameními. Například Červený orel (dům č.6), U Tří housliček (dům č.12),v němž byla zřízena restaurace, získal své znamení kolem r. 1700, kdy tu bydlela rodina houslaře, Zeleného raka (dům č.43), U Zlaté podkovy (dům č.34)a Bílé labutě ( dům č.49). V Nerudově ulici stojí také několik velkých barokních paláců. Z Nerudovy ulice se vydáme na Malostranské náměstí
Malostranské náměstí (dříve Radeckého náměstí)

Ve většině zdejších barokních paláců dnes sídlí velvyslanectví. V některých budovách byly otevřeny moderní restaurace. V přední řadě nás upoutá Chrám sv. Mikuláše. Kopule a zvonice barokního kostela jsou nejznámější dominantou Malé Strany. Když průvod kráčel okolo, zvony se rozezněly.

Thunovský palác (č.20), dnes sídlo italského velvyslanectví, a Morzinský palác (č.5), v současnosti rumunské velvyslanectví. Průčelí Morzinského paláce zdobí dvě obrovské sochy Maurů podpírající půlkruhový balkon. Další působivé průčelí patří teatinskému kostelu Panny Marie. Obloukem přes Hradčanské náměstí se dostaneme k Loretě.

Loreta

Pražskou Loretu je možno vidět nejen jako architektonickou památku, ale také jako barokní poutní místo. Srdcem komplexu je kopie domku, který prý patřil P. Marii. Svatá chýše byla v r. 1661 obestavěna ambity a o šedesát let později dokončil K. I. Dienzenhofer hlavní průčelí. V barokní věži je umístěna zvonkohra s 27 zvonky, kterou v r. 1694 sestrojil pražský hodinář Petr Neumann. V objektu najdeme i Loretánský poklad: většina z nich pochází ze 16. až 18. století.
Vrátíme se zpět na Hradčanské náměstí.

Mostecká ulice

Během 13. a 14. století stál severně od Mostecké ulice dvůr pražských biskupů. Byl sice zničen za husitských válek, ale dochovala se jedna z jeho gotických věží, kterou dnes naleznete ve dvoře domu U Tří zlatých zvonků. Ulici lemuje řada renesančních a barokních domů. Po levé straně se pak nalézá dům U Černého orla, bohatě zdobený plastikami a krásnou barokní kovanou mříží. Kaunický palác rovněž vlevo, byl postaven v 18. století. Jeho rokokové průčelí vyniká pozoruhodnou štukou a plastikami od Ignáce Platzera.

Dům U Tří pštrosů

Mnoho pražských domovních znamení naznačuje živnost, která se v daných prostorách provozovala. V r. 1597 tento dům koupil Jan Fux, který byl obchodník s pštrosími pery. V té době bylo pštrosí peří velmi modní ozdobou klobouků mezi důstojníky a dvořany Pražského hradu. Dům dal přestavět a roku 1606 jej nechal vyzdobit freskami s motivy pštrosích per a pštrosů jako domovní znamení. Další majitel C. Geer dům zvýšit o raně barokní první patro se dvěma štíty. Z této doby se také zachovaly trámové malované stropy zdobené motivy vinné révy. V roce 1714 zde otevřel první pražskou kavárnu Armén Deodat Damajan. V lletech 1972 až 1976 byla barevná fasáda opravena a dům byl rekonstruován a upraven na hotel a restauraci.

Malostranská mostecká věž

Malostranská mostecká věž je ve skutečnosti dvojice stylově odlišných nestejně vysokých věží, propojených branou, tvořící vstup na Karlův most na levém, malostranském, břehu Vltavy. Vysoká věž se střechou ve tvaru klínu nabízí nádherný pohled na stověžaté město: také sloužila jako celnice na mostě. Nižší věž je pozůstatek Juditina mostu.

Karlův most

Až do r. 1841 byl Karlův most jediným přechodem přes Vltavu. Je dlouhý 520 metrů. Je postaven z pískovcových kvádrů a podle pověsti je zpevněný vejci, které se měly přidávat do malty. Dal jej vybudovat Karel IV. jako náhradu za zničený Juditin most. Stavbu vedl Petr Parléř. Kdysi po něm mohly projet i čtyři kočáry vedle sebe. Dnes je určen pouze pro pěší. Původně se mu říkalo jen Kamenný nebo Pražský most. Název Karlův most se vžil až kolem roku 1870 a to na základě podnětu spisovatele Karla Havlíčka Borovského.

Na zábradlí Karlova mostu stojí třicet soch a sousoší světců. Jsou to díla významných barokních umělců jako je například M. B. Braun, otec a synové Brokoffové . Sochy, které byly zničené během povodní nahradila díla soudobých sochařů. Aby se předešlo poškození soch, jsou od roku 1965 jsou původní sochy postupně nahrazovány kopiemi. Originály jsou ukládány v lapidáriu Národního muzea a Národní galerie.

Na konci mostu najdeme opět věž, tentokrát se jedná o mosteckou věž

Staroměstská mostecká věž

Staroměstská mostecká věž je gotická věž. Je to dílo Petra Parléře. Tato skvělá ozdoba Karlova mostu byla zároveň i součástí staroměstského opevnění.

Křižovnické náměstí

Na severní straně stojí kostel sv. Františka s kupolí, část kláštera křižovníků s červenou hvězdou. Východní straně dominuje kostel sv. Salvátora, který je součástí obrovského komplexu Klementina. V rohu náměstí stojí velká bronzová novogotická socha Karla IV., odhalená u příležitosti 500. výročí založení Karolina.

Karlova ulice

Karlova ulice se jmenuje podle Karla IV. teprve od roku 1848, kdy to navrhl Karel Havlíček Borovský. Před tím se dlouho jmenovala Jezuitská podle jezuitského Klementina a ještě dříve nesla jméno podle řemeslníků, kteří zde převážně bydlili: Ševcovská, Nožířská, Zlatnická. Zajímavou stavbou je barokní dům U Zlaté studny a kousek dál Klementinum ze 16. století, kde stáli duchovní. Tuto dnešní knihovnu založili Jezuité jako školu a klášter. V Karlově ulici zůstala řada gotických a renesančních domů, vesměs upravených na obchody.

Staroměstské náměstí

Tady se průvody zastavily u kostela Panny Marie před Týnem, aby obdržely od Karlovy univerzity slib věrnosti. Na levé straně náměstí mezi Celetnou a Železnou ulicí se nachází dům U Kamenného stolu nebo dům U Jednorožce. Tady otevřel Smetana v r. 1848 hudební ústav. Východní strana náměstí se pyšní dvěma objekty, rokokovým palácem Golz-Kinských, kde studoval známý spisovatel Franz Kafka a domem U Kamenného zvonu, restaurovaným do původní podoby gotického měšťanského paláce. Uprostřed náměstí stojí secesní pomník Jana Husa. Pomník od Ladislava Šalouna byl odhalen v r. 1915 při 500. výročí Husova upálení. Bronzová pamětní deska pod kaplí Radnice oznamuje jména 27 protestantských vůdců, popravených zde 21. června 1621. Dnes tvoří radniční blok řada gotických a renesančních objektů, z nichž většina byla obnovena poté, co je poškodili nacisté během Pražského povstání v r. 1945. Pouze z radnice zničené nálety zbyla pouze věž, kde se nachází Staroměstský orloj.

Staroměstský orloj

Staroměstský orloj nebo-li Pražský orloj je vůbec jedním z nejznámějších orlojů na světě. Davy turistů shromážděných před ním to dokazjí. Orloj má tři hlavní části. Nejzajímavější je astronomická část, ukazující polohy nebeských těles. Pod ní je umístěno kalendářové kolo, které v 19. století vybavil malbami malíř Josef Mánes. Kolem astronomické části jsou pak umístěny pohyblivé figurky pro pobavení diváků. Důležitou součástí je pohyblivé procesí dvanácti apoštolů, kteří se ukazují každou hodinu nad astronomickou částí. První orloj získala radnice počátkem 15. století. V roce 1490 jej zdokonalil hodinářský mistr Hanuš. Radní ho ze strachu, aby podobné dílo nezhotovil i pro jiné, dali raději oslepit.

Celetná ulice

Celetná ulice navazovala na starou obchodní cestu z východních Čech. Jméno obdržela podle calt-pleteného pečiva, které se tu peklo . Její prestiž stoupla ve 14. století, kdy se stala součástí Královské cesty.Celetná ulice je ulice, která vede od Staroměstského náměstí k pražské Prašné bráně. Historicky a architektonicky je ulice směsicí stylů, s obchodními zónami, fakultami, kavárnami, masážními salóny a podniky s rychlým občerstvením. Asi nezajímavější budovou je dům U černé Matky Boží. Zajímavá je její kubistická. Dům je částí pražské Národní galerie a je zde stálá výstava českého kubismu.

Ve sklepeních se dochovaly základy románských a gotických budov, většina domů s malebnými domovními znameními však byla přestavěna v baroku. V domě č. 36 je mincovna, která sem byla přemístěna z Kutné Hory. Jsou zde také známé hostince U Pavouka a U Supa.

Za tmavých, větrných nocí se podle pověstí stává Celetná ulice stává rejdištěm pražských strašidel. Potkat zde můžete třeba řezníka s ohnivou sekerou a povětrnou žena, která odhalila prsa před kaplanem, ten se tak rozčílil, že ji uhodil křížem do hlavy a zabil.

Prašná brána

Brána tu stála již od 13. století jako jeden ze 13 vstupů do Starého Města. Pozdně gotická Prašná brána je jedním ze symbolů Prahy. Prašná brána byla postavena na místě zchátralé původní brány Horské, zvané Odraná, pocházející z 1. pol. 13. Století. Současné jméno získala brána v 17. století, kdy sloužila jako skladiště střelného prachu. Sochařská výzdoba, těžce poškozená za pruské okupace Prahy v 18. století a brzy na to většinou odstraněná, byla doplněna při obnově brány v roce 1876.

Obecní dům

Obecní dům je národní kulturní památka, která patří k nejvýznamnějším secesním stavbám v Praze. I když Obecní dům součástí královské stezky nikdy nebyl, přesto jeho návštěvu kvůli krásným interiérům vřele doporučujeme. Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, Královský palác (Královský dvůr). Tento komplex nechal vybudovat kolem roku 1380 Václav IV. Sloužil jako sídlo panovníků v letech 1383–1484.

Obecní dům je jedna z nejznámějších secesních staveb v Praze s novorenesančními prvky, jež stojí na náměstí Republiky, v sousedství Prašné brány.

Obecní dům vstoupil dvakrát do historie československé státnosti: 28. října 1918 zde byla vyhlášena samostatnost Československa a v listopadu 1989 zde proběhla první setkání komunistické vlády s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem.

Obecní dům byl vystavěn v letech 1905–1912 podle plánů architektů A. Balšánka a O. Polívky. Na jeho výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští malíři a sochaři počátku 20. Století. Najdeme zde například díla těchto umělců: Mikoláš Aleš, Max Švabinský, Alfons Mucha, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Josef Mařatka, Ladislav Šaloun, Karel Novák a Jan Preisler. Průčelí dominuje půlkruhová mozaika sestavená podle kresby Karla Špillara.

Francouzská restaurace se dochovala téměř v původní podobě. Ve Francouzské restauraci se vrátíte do doby, kdy Praze vládla secese. V interiérech Francouzké restaurace se také natáčel film podle knihy Bohumila Hrabala „Obsluhoval jsem anglického krále“.

Kavárna je vybavená původními obklady, dělícími stěnami i boxy z mahagonu s lavicemi potaženými kůží. Interiér kavárny byl z větší poškozen pozdějšími úpravami, a proto byl rekonstruován a restaurován.

Interiér Obecního domu zahrnuje několik sálů. Největší je Smetanova síň sloužící jako koncertní. Pořádají se zde například koncerty festivalu Pražské jaro. Další významné sály jsou Primátorský salónek Grégrův sál a Sladkovského sál.

Návštěva Obecního domu je takovou malou tečkou za dnešní procházkou.
Autor: Šakal Emil